Jakkoliv si byly a jsou náboženství a ideje socialismu vzdálené, v jednom se přímo vzácně shodovaly. A sice v tom, že považovaly a považují za normální a akceptovatelné vlastně jenom takové vztahy mezi muži a ženami, jež vedly a vedou k založení tradiční rodiny, a to, co bylo tak jaksi pikantnější, se v jejich pojetí spojovalo výlučně s plozením potomstva. Cokoliv jiného nebylo a není považováno za hodné spořádaného člověka.
Jenže i ten nejspořádanější člověk má určité touhy, které se tomu výše zmíněnému vymykají. I ti nejsolidnější pánové sní nejednou o přízni krásných ženských protějšků, a to aniž by tito prahnuli po vážném vztahu s těmito. Pudy jsou prostě pudy a s těmi žádná ideologie nehne.
A je to vlastně dobře, že něco takového vzdoruje režimům a ideologiím. Protože není vlastně jediný logický důvod, proč by si lidé jednoduše nemohli někdy udělat jen tak trochu dobře. Bez nutnosti složitého seznamování se, bez nutnosti činit tak s vyhlídkou na společný život, dokud je smrt nerozdělí.
A protože ženské protějšky nejsou automaticky nakloněny k nezávaznému laškování kdekoliv, kdykoliv a s kýmkoliv, mohlo by se zdát, že to muži mají s uspokojováním svých erotických potřeb složité, ne-li přímo nemožné. Ale naštěstí tomu tak není. Kdo si chce trochu užít, vždycky nějaké to řešení najde. Mužům stejně jako ženám je tu k dispozici třeba Amelie Mataharisalon. Jak je dotyčná jenom krásná, že? Vždyť jenom pohlédněte. A přitom si není třeba zoufat při představě, že ‚na takovou já prostě nemám, to je docela jiná liga‘.
Jistě, nesmíme očekávat, že dotyčná splní vše, na co si jenom dejme tomu někdo chlípný vzpomene, ale přesto tato udělá mnohým lidem dobře. Nabízí své služby, které by si v běžném životě jen tak někdo dopřát nemohl, nejsa dokonalým přitažlivým krasavcem. A na své si tu tak nejednou přijde každý, kdo po ní zatouží. A nelze nezatoužit.