Ono v podstatě o nic nejde, protože každý si o svém životě rozhoduje sám a každý člověk se rozhodne také o tom, zda vstoupí do svazku manželského, nebo bude žít se svým partnerem na hromádce. A není potřeba o něčem diskutovat. Ale přece jen je zajímavé porovnat vztah k oběma typům soužití. Proč to ti partneři udělají tak, nebo tak.
Jen pár čísel.
· Víte, že v roce 1930 bylo uzavřeno něco kolem 100.000 manželství a proběhlo jen necelých 5.000 rozvodů?
· Po sametové revoluci v roce 1990 bylo uzavřeno zhruba 90.000 manželství a proběhlo kolem 32.000 rozvodů.
· V roce 2016 už bylo uzavřeno jen něco kolem 50.000 manželství, a počet rozvodů klesl na číslo bezmála 25.000!
Statistika nesezdaných párů, které spolu žijí, nebo žili na psí knížku, bohužel, neexistuje. Možná by to bylo zajímavé.
Jaké výhody z obou typů soužití plynou? Proč se jedni rozhodnou tak a druzí onak?
· Mnozí lidé, kteří nechtějí vstoupit do manželství tvrdí, že nepotřebují žádný papír k tomu, aby spolu žili. Naproti tomu ti, co do manželství vstupují, chtějí užívat společného příjmení, aby bylo hned každému jasno, že k sobě patří. A stvrdí to nejen manželským slibem na úřadě, nebo před Bohem, ale také prstenem , který symbolizuje nekončící vztah.
· Lidé, kteří žijí na hromádce, nemají tolik výhod vycházejících z právního systému v České republice. Na rozdíl od manželských párů. Právní systém podporuje manželství. Ale jsou i takové nesezdané páry, které těží ze sociálního systému v České republice. A to není právě fér.
· A nakonec odejít ze vztahu je pro nesezdané velmi snadné. Na rozdíl od manželství.
· Někteří neuzavírají manželství, protože náklady na svatbu jsou pro ně neúnosné.
Někdo bere život na hromádce, jako chaos, který manželství nemá. Hlavně státní instituce mají chaos v příjmeních otců, dětí a matek. Ale je faktem, že manželství není zárukou lásky partnerů. Ale posledními statistikami bylo zjištěno, že stále více párů se uchyluje k uzavírání manželství. A to je dobrá zpráva pro jeho zastánce.
Jen tak ze zvědavosti
Square